Grassiho test organicity: Recenze metody

Na první pohled patrnou přednost Grassiho testu představuje jeho zamýšlená jednoduchost, která se projevuje v relativně snadné, jednoznačné a časově úsporné administraci řešení úloh. V případě interpretace výsledků jsou rovněž vymezena kritéria, která determinují základní strukturu hodnocení. Větší nároky na schopnosti a zkušenosti administrátora však vyžaduje kvalitativní analýza chování a posouzení validity, které jsou nezbytnou součástí závěrečné syntézy a interpretace zjištění. Kvalitativní hodnocení jako předpoklad pro využití celého potenciálu testu, zdůrazňované například v Thomasově studii, tedy zmíněnou jednoduchost podstatně problematizuje (Thomas, 1963).

Užitečný je dále princip testu, v jehož základu stojí 4 úrovně řešení úloh reflektující schopnosti percepce prostorových vztahů, postižení logických vazeb i abstrakce, které mají navíc prokazatelný vztah k IQ (Grassi, 1947). Dosažený čas dále vypovídá o psychomotorickém tempu.

Autoři české verze naznačují dobrou citlivost Grassiho testu pro detekci vznikajícího organického poškození již v raném stádiu jeho vývoje, kdy některé jiné psychologické i neurologické nástroje selhaly, což však opírají pouze o zjištění výše uvedené neadekvátně reportované validizační studie (Koubek & Roušalová, 1992). V současné době navíc toto tvrzení nemusí být relevantní.

Problematickou vlastností metody může být závislost výkonu na aktuálním rozpoložení a motivaci pacienta. I přesto však byla Grassim i autory české verze testu zjištěna dostatečně vysoká reliabilita ve smyslu stability v čase.

Původní Grassiho test, na rozdíl od jeho české verze, dále postrádá údaje pro zachycení vztahu mezi testovým skórem a IQ, přestože na něm zakládá interpretaci výsledků.

Předmětem kritického zvážení při rozhodování o použití Grassiho testu by měla být také skutečnost absence přinejmenším u nás dostupných aktuálních norem a informačních zdrojů o této metodě obecně.

S ohledem na zmíněná pozitiva a negativa vnímám Grassiho test jako relativně spolehlivý a užitečný psychodiagnostický nástroj, který může významně přispět k rozpoznání organicity a být impulsem pro další vyšetření za účelem specifikace diagnózy. V kontextu českého prostředí je však přinejmenším jednodušší zvolit metody (BVRT, TMT, Kohsův test), které jsou u nás více rozpracovány, případně disponují aktuálnějšími informacemi (Svoboda, Humpolíček, & Šnorek, 2013).