Grassiho test organicity: Recenze metody
No.7(2016)
Na první pohled patrnou přednost Grassiho testu představuje jeho zamýšlená jednoduchost, která se projevuje v relativně snadné, jednoznačné a časově úsporné administraci řešení úloh. V případě interpretace výsledků jsou rovněž vymezena kritéria, která determinují základní strukturu hodnocení. Větší nároky na schopnosti a zkušenosti administrátora však vyžaduje kvalitativní analýza chování a posouzení validity, které jsou nezbytnou součástí závěrečné syntézy a interpretace zjištění. Kvalitativní hodnocení jako předpoklad pro využití celého potenciálu testu, zdůrazňované například v Thomasově studii, tedy zmíněnou jednoduchost podstatně problematizuje (Thomas, 1963).
Užitečný je dále princip testu, v jehož základu stojí 4 úrovně řešení úloh reflektující schopnosti percepce prostorových vztahů, postižení logických vazeb i abstrakce, které mají navíc prokazatelný vztah k IQ (Grassi, 1947). Dosažený čas dále vypovídá o psychomotorickém tempu.
Autoři české verze naznačují dobrou citlivost Grassiho testu pro detekci vznikajícího organického poškození již v raném stádiu jeho vývoje, kdy některé jiné psychologické i neurologické nástroje selhaly, což však opírají pouze o zjištění výše uvedené neadekvátně reportované validizační studie (Koubek & Roušalová, 1992). V současné době navíc toto tvrzení nemusí být relevantní.
Problematickou vlastností metody může být závislost výkonu na aktuálním rozpoložení a motivaci pacienta. I přesto však byla Grassim i autory české verze testu zjištěna dostatečně vysoká reliabilita ve smyslu stability v čase.
Původní Grassiho test, na rozdíl od jeho české verze, dále postrádá údaje pro zachycení vztahu mezi testovým skórem a IQ, přestože na něm zakládá interpretaci výsledků.
Předmětem kritického zvážení při rozhodování o použití Grassiho testu by měla být také skutečnost absence přinejmenším u nás dostupných aktuálních norem a informačních zdrojů o této metodě obecně.
S ohledem na zmíněná pozitiva a negativa vnímám Grassiho test jako relativně spolehlivý a užitečný psychodiagnostický nástroj, který může významně přispět k rozpoznání organicity a být impulsem pro další vyšetření za účelem specifikace diagnózy. V kontextu českého prostředí je však přinejmenším jednodušší zvolit metody (BVRT, TMT, Kohsův test), které jsou u nás více rozpracovány, případně disponují aktuálnějšími informacemi (Svoboda, Humpolíček, & Šnorek, 2013).
Grassi test
Grassi, J. R. (1947). The Fairfield Block Substitution Test for measuring intellectual impairement. Psychiatric Quarterly, 21 (3), 474-480. DOI: 10.1007/BF01562015
Harris, P. (1955). Validity of the Grassi-Fairfield block substitution test in differential diagnosis. Journal of Consulting Psychology, 19, 330. DOI: 10.1037/h0041422
Hirt, M. (1958). An evaluation of the Grassi test for organic involvement.Journal of Clinical Psychology, 14, 48-50. DOI: 10.1002/1097-4679(195801)14:1<48::AID-JCLP2270140114>3.0.CO;2-R
Koubek, K., Roušalová, V. (1992). Grassiho test organicity. Bratislava: Psychodiagnostika, s.r.o.
Ptacek, J. E., Young, F. M. (1954). Comparison of the Grassi Block Substitution Test with the Wechsler-Bellevue in the diagnosis of organic brain damage. Journal of Clinical Psychology, 10, 375-378. DOI: 10.1002/1097-4679(195410)10:4<375::AID-JCLP2270100416>3.0.CO;2-Q
Svoboda, M., Humpolíček, P., & Šnorek V. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál.
Thomas, Ch. A. (1963). An application of the Grassi Block Substitution Test in the determination of organicity. Journal of Clinical Psychology, 19, 84-87. DOI: 10.1002/1097-4679(196301)19:1<84::AID-JCLP2270190112>3.0.CO;2-Z